Cibola

Houpavý proud řekou splývá
jak temně červená hříva
a déšť opíjí moji tvář
a průramky skal rozetmívá

V náručí acomskou vázu
vítr má chuť zimostrázů
a příboj mi hřmí do vlasů
i staletých ruin Anasázů

Tu hlinku z mých řas deště smyjí
a v svítivou krev rozmělní ji
jen ten křik v korunách zlatých měst
ten ani dnes nepomíjí