V levé tváři černý blesk,
v týlu káni rudohřbetou,
rázně čeká na rozbřesk
horká mysl i horké léto.
Prudký cval šílených koní,
bílé tečky na těle,
letos stejně jako vloni
msta za lásky zmizelé.
Vzlétne tiše jako duch,
až ta chvíle nastane,
uválčený dobrodruh,
ruce v zádech spoutané.
Nedbá bohů, nedbá rady,
tělo v jednom plameni,
i když vnímá myriády
nerozporných znamení.
Sloupec kouře zvolna mizí
tak jak jezdec za obzor,
věrný sobě i své vizi
střemhlav jako meteor.
Coby poctu svému světu,
tam kam živí nesmějí,
kde na ostří bajonetů
hledal smrt a našel ji.