Druhá Tráva | Oficiální stránky kapely Robert Křesťan & Druhá Tráva

Je bílý a mrazivý den,
je ráno a pomalu sněží
a ten sníh jak březový kmen
na ztuhlých prsou mi leží.

Jsem pláň plná hlubokých děr,
v níž ses nikdy neztratila,
ledový exteriér,
i má bolest je zářivě bílá.

Říkám si pevně, že tentokrát vstanu,
opráším šaty a nechám tě spát,
srovnám si duši a otevřu bránu,
v klopě karafiát.

Je bílý a mrazivý den
a ty stojíš přede mnou bosá
a já vyhlížím ven.
Plná je Via Dolorosa.

Říkám si pevně, že tentokrát vstanu,
opráším šaty a nechám tě spát,
srovnám si duši a otevřu bránu,
v klopě karafiát.

Vězím jak zapadlý trén
v davu zděšením ztuhlém
a život je náhle jen sen,
jen malířův tah černým uhlem.

A život je náhle jen sen,
jen malířův tah černým uhlem.