Kdybys mě zabila,
tak vážně nevím, kam tím míříš,
maličko opilá,
ale přímá jako strom.
Jako bys mluvila
jazykem Vran anebo v jiddiš,
jako bys uvila
nekonečný palindrom.
Kdybys mě zabila,
tak vážně nevím, co ti vadí,
Tiburská Sibyla
s hlasem pevným jako zvon.
Jako bys cítila,
že se ti v prsou rojí hadi,
divoká prasíla
nebo temný talion.
S horkým větrem z kukuřičných polí
přilétá i kamení a prach,
jen zpříma stát a dýchat, lásko, bolí
i s párem zlatých oliv v písčinách.
Kdybys mě zabila,
tak vážně nevím, o co kráčí,
dívenko spanilá,
ale silná jako hrad.
Je to snad postilla
nebo vavřín v květináči,
nikdy jsi nebyla
můj věrný federát.
S horkým větrem z kukuřičných polí
přilétá i kamení a prach,
jen zpříma stát a dýchat, lásko, bolí
i s párem zlatých oliv v písčinách.
Kdybys mě zabila
se srdcem proměněným v kámen
sekerou do týla
a já bych běžel smrti vstříc,
krajková mantila
by se ti svezla z holých ramen,
krásná i zběsilá
bys mi políbila líc.
