Něco dobrého
Autor textu: 
Robert Křesťan

Na břehu řeky
sedím a sním
a co vlastně chci,
naráz bezpečně vím.
A co ti chci říct,
možná napřesrok,
teď ještě ne,
až si srovnám krok.

Vím, že nic nepadá do klína,
ale něco mi říká, že začíná,
něco dobrého zbývá tu po zimě,
něco dobrého pro nás, pro tebe i mě.

A na mámu myslím
a na nás na děti
a to, jak jsme žili,
a na to napětí,
jak neměla šanci,
ani na chvíli,
a jak jsme za všechny chyby
tvrdě platili.

Štěstí prý nepadá do klína,
ale něco mi říká, že začíná,
něco dobrého stéká z tamtěch hor,
něco dobrého odtud až za obzor.

Půjdu tou cestou,
ať vede, kam chce,
sjedu tu řeku,
ať teče, kam chce,
jsem prostá duše,
práce je všechno, co mám,
a když mi to vezmeš,
budu úplně sám.

Vím, že nic prý nepadá do klína,
ale něco mi říká, že začíná,
něco dobrého zbývá tu po zimě,
něco dobrého pro nás, pro tebe i mě.