Druhá Tráva | Oficiální stránky kapely Robert Křesťan & Druhá Tráva

Tolikrát psal jsem o smrti
a rouhal se všem bohům,
že dřív než pěstí rozdrtím
ten škleb ukrytý v rohu,
mezi tóny hoboje
a skrytý u piana
snad se dočkám pokoje
a zítřejšího rána.

Tolikrát psal jsem o lásce
a lhal do vůně růží
a kreslil svaté obrazce
na vlastní nahou kůži,
že postavím ti zlatou chýš
ze slov nesplatných době
a vím, že mi pak odpustíš;
jenže kdo odpustí tobě?

Tolikrát psal jsem o válce
a cítil v prsou tikat
věrné srdce povstalce
na pláních Barbarika,
až přítel zvedl ratolest
a vyšel s hlavou zpříma
kolem křížů podél cest,
co vedou jenom z Říma.

Tolikrát psal jsem o sobě,
o vlastní voliéře,
až havran v lidské podobě
mi sám ukázal dveře
a řek‘: jsem hodná macecha
a ctím své ideály,
smrt totiž možná nespěchá,
ale ani nezahálí.